#8 Máničky

Tohle dnes vůbec nebude o Hurvínkových sestřenicích s dřevěnými kopýtky. Budu mluvit o borcích, co se za komunismu snažili celkem viditelně a odvážně vyjádřit zcela opačný názor na život.

Máničkám se totiž říkalo hlavně mladým mužům, kteří měli neúměrně dlouhé vlasy. A komunisti se těchto rebelů báli. Báli se, aby se nějak tahle ta „závadová mládež“ neseskupovala a aby tou svobodomyslností nenakazili další a další lidi, protože pak by to mohlo ohrozit celý systém, komunistický režim.

Pro ty máničky, kluky s dlouhými vlasy to byl určitý vzdor, trocha té svobody. Což bylo pro komunisty zcela nepřípustné. Svoboda jo? Některá města tak vytvářela různé vyhlášky a nařízení, dle kterých do města byl máničkám vstup zakázán, měli zákaz se třeba ubytovat v hotelích, chodit plavat, do divadel, vyskytovat se na náměstích a tak podobně. Když se neostříhali, tak nemohli dělat maturitu, nebo jiné zkoušky. Prostě jim to škola zakázala. Vyhazovali je za to i z práce. A občas je policajti dokonce pochytali a na služebně ostříhali za trest dohola. Nebo je v noci tajně ostříhali jejich maminky, protože se bály, že jim ty dlouhé vlasy zkazí život…

Nám malým dětem to pak vysvětlovaly učitelky, něco ve stylu: že ti kluci jsou pod vlivem alkoholu, poslouchají divnou hudbu, flákají se a že je to takový odpad společnosti a ať si na ně dáme bacha a hlavně ať s nimi vůbec nemluvíme.

Každopádně jestli měli máničky z něčeho strach, tak to byla komunistická vojna. Každý na ni totiž musel povinně na dva dlouhé roky. A tak dělali všechno možný, aby se tam nedostali. Hráli na doktory, že jsou blázni, že jsou smrtelně nemocní, nebo si dokonce způsobili nějaké zranění.

Komunisti byli tak paranoidní, aby se jim ten máničkovský nešvar nedostal mimo kontrolu, že donutili všechny známé herce a zpěváky, co vystupovali v různých estrádních show v televizi, aby měli ostříhané vlasy podle jasných parametrů. Takže ostříhat se musel třeba i idol ženských srdcí Karel Gott. Jinak by ho na obrazovku Československé televize (ČST) nepustili.

Kde a při jakých akcích se máničky scházeli, co poslouchali, nebo hráli za muziku, to přiblížím někdy příště.

Zde pár ukázek mániček:

Tohle je jeden z mála, který drží styl dodnes. Písničkář Jaroslav Hutka tehdy:

…během listopadové revoluce 1989…:

… a teď:

No a takhle krutopřísně máničkovsky vypadal pan božský:

A co vy? Raději máničku, nebo Hurvínka?

Připojte se k diskuzi

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *