#16 Horolezci

Od dětství jsem vyrůstal mezi horolezci, protože táta s kamarády lezli. Ta jejich parta celkem v pohodě přežila komunismus a funguje dodnes. A pro mě byla a stále je v mnohém inspirující.

Určitě nějaká podobná chemie fungovala i v jiných partách, ale zkusím vám popsat jak jsem vnímal právě tuhle horolezeckou.

Spojovala je totiž láska nejen k samotnému lezení, kde spolu visíte na jednom laně, ale hlavně láska k přírodě. V té době mně samozřejmě úplně nedocházelo, že je to i takový únik před šedou realitou, ale hodně odlišných věcí jsem vnímal už tehdy.

Vybudovali si společně mikrosvět svobody, do kterého se jim jen tak někdo nemohl nabourat. Pro komunisty byli navíc horolezci takoví blázni co zbytečně riskují životy a tak je nechávali po většinou být. Jezdili spolu do skal co máme za humny – Prachov, Hruboskalsko, Suché skály, objevovali Adršpach, východoněmecký Rathen, dělali zájezdy do Tater, nebo až na daleký Kavkaz. A samozřejmě občas i lehce zapařili na nějakých těch oslavách. Na ukázku několik fotek z jejich akcí, které mě vždycky rozveselily a ke kterým jsem si přiřazoval mnoho jejich historek:

Do dalekých zemí se dařilo dostávat spíš jejich kamarádům (Nežerka, Rakoncaj, Šmíd), kteří to lezení brali o dost seriózněji. A právě ti jejich slavnější kamarádi nám všem v plně obsazeném kině pak promítali na diácích ty neuvěřitelně vzdálená dobrodružství z Dolomit, Alp, Altaje, Himalájí, nebo amerických Yosemit. Velmi často byli totiž součástí oficiálních Československých horolezeckých expedic, které režim podporoval. Dobývání různých vrcholů bylo i pro režim něco, čím se dalo chlubit. A paradoxně pak na těch přednáškách ukazovali lidem život tam „venku“.

Po invazi 1968 se někteří z party přidávali každý rok na Štědrý den k turnovským horolezcům aby udělali společně výstup na věž Maják ve Skaláku. Byl v tom takový tichý protest proti invazi (za války tak horolezci protestovali i proti nacistům).  Po pár letech jim to však komunisti zakázali z důvodu „ochrany přírody“. Pár fotek jsem si vypůjčil zde:

Asi největším svobodomyslným člověkem pro mne byl horolezec a fotograf Miroslav Šmíd, zvaný Lanč. Z historek o něm jsem pochopil, že je sice hodně svůj ale že svoboda, hory a přátelé jsou pro něj víc než nějaké závazky. Vždycky si nějak dokázal jít za svým a vždy mu mnoho přátel k tomu dopomohlo. Bohužel tragicky zahynul při lezení hned pár let po převratu.

Pokud máte čas, podívejte se na krátký dokument o něm:

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *